naše obec

naše obec

menu

úvodní stránka
obecní úřad
historie obce
naše obec
zastupitelstvo
dokumenty
kultura, sport
důležité odkazy
fotogalerie
základní škola
registr oznámení
napište nám
autor stránek

Paravýsadek BARIUM

Paravýsadek BARIUM

hřiště

hřiště




 

fotogalerie - Paravýsadek BARIUM


Paravýsadek BARIUM
Hradec Králové- Slemeno-Rychnov nad Kněžnou-Žamberk

Třetího dubna 1944 ve 23:15 hod. vyskočila z anglického letounu Halifax u Vysoké n.L. tříčlenná skupina BARIUM. Čeští vojáci vycvičení v Anglii měli za úkol provádět zpravodajskou činnost v tehdejším Protektorátu, oživit činnost domácího odboje, který byl od atentátu na zastupujícího říšského protektora Reinharda Heydricha 27.5.1942 v troskách, a obnovit rádiové spojení mezi domácím odbojem a exilovou vládou v Londýně. Hlavním úkolem byla organizační a personální příprava ozbrojeného povstání proti nacistům v českých zemích a převzetí výkonné moci v prvních dnech povstání. 

Tito odhodlaní muži, kteří se díky své oddanosti a lásce k vlasti, díky svým charakterovým vlastnostem a odborným schopnostem zapsali do dějin odboje jako jedni z nejstatečnějších a nejúspěšnějších, byli: 

Npor.Josef ŠANDERA (Velký Josef), 32 roků, velitel skupiny. Absolvent Vojenské akademie v Hranicích. Hodnocen jako čestný, vytrvalý, upřímný. Uprchl z Protektorátu přes Slovensko do Francie v zimě 1939. 

Čet.aspirant Josef ŽIŽKA (Malý Josef), 31 roků, radista. Absolovent-premiant gymnázia v Dijonu, pozdější student práv v Praze. Mluvil plynně pěti jazyky, před válkou pracoval pro mezinárodní společnost expresních vlaků Mitropa. Věřící člen Jednoty bratrské. Hodnocen jako vzdělaný, klidný, tichý a čestný. Uprchl z Protektorátu v březnu 1940. 

Čet.Tomáš BÝČEK, 34 roků, pomocník velitele, šifrant. Vyučený mlynář s vojenskou zákl. službou. Hodnocení: bystrý, veselý, přátelský. Uprchl z pracovního nasazení v Německu do Švýcarska a pak do Francie. 

Všichni tři se zúčastnili s československou jednotkou těžkých bojů při obraně Francie a byli vyznamenáni. Po pádu Francie odcházejí do Anglie, kde se po čase hlásí dobrovolně do zvláštní skupiny "D"-parašutisté určení pro boj s nepřítelem v týlu, tedy ve vlasti. V Anglii absolvovali řadu náročných speciálních kurzů pro tajnou misi ve vlasti. 

Přistání v těsné blízkosti Vysoké n.Labem proběhlo dle plánu hladce a po zahlazení stop a utopení padáků a kombinéz v Labi odcházejí okolo třetí hodiny ráno 4.dubna 1944 směrem na Holice. Každý nese batoh a výzbroj o váze asi 25 kg, země je vlhká, blátivá, chůze je velmi obtížná. 

Docházejí za Býšť a s rozedněním zalehnou k odpočinku v lese. Večer po setmění pokračují v cestě a ráno 5.4. docházejí na okraj lesa u Koudelky nedaleko Starých Holic. Žižka s Býčkem čekají v lese a Šandera jde do Holic a Rovně prověřit dvě záchytné adresy, které dostali v Anglii. Místo pomoci je udán četníkům a následně gestapu. Vrací se zklamán a utrmácen ke Koudelce, rozhoduje na místě zakopat materiál, hlavně vysílačky, střelivo a další výzbroj a skupina se rozděluje. Šandera s Býčkem se vrací po stejné trase do Vysoké n.Labem a do Hradce Králové na další záchytnou adresu a Žižka odchází opačným směrem borohrádeckými lesy do Potštejna na faru Jednoty bratrské, kde doufá v pomoc.

A zde začíná část příběhu, která se bezprostředně dotýká Slemena, Rychnova nad Kněžnou a statečných lidí, kteří přes hrozbu smrti dokázali překonat strach a pomáhali. Celý příběh s tragickým koncem bude trvat 9 měsíců a 12 dní s dvouměsíční dohrou a bude se odehrávat nejen na Rychnovsku, ale v celých severovýchodních Čechách. Jisté je to, že gestapo již třetí den po seskoku o skupině ví, takže boj o přežití trvá od začátku až do konce působení Baria v protektorátu. Udání ve Starých Holicích odstartuje šílený závod, jehož aktéři nemají rovné podmínky a prohra se rovná smrti. 

Žižka přichází po téměř třicetikilometrovém pochodu na potštejnskou faru v poledne 6.dubna 1944. Nenachází zde svého známého, kazatele Reichla, už dva roky vězněného gestapem, ale kazatele Gustava Zvěřinu, který je z pochopitelných důvodů nedůvěřivý. Naštěstí si Žižka vzpomene, že se se Zvěřinou setkal před válkou v Praze u společných známých. Nedůvěra je prolomena a Žižka bez otálení žádá o pomoc při vyhledání místa, odkud by mohl vysílat. Přespí a odpočine si na faře, dá do pořádku promočený a zablácený oděv, vyčistí zbraň a střelivo. Příští den 7. dubna ho Zvěřina vyprovodí k zámělské pile a posílá ho do Častolovic k Vilímkovi, kde je vlídně přijat a pomoc bez rozpaků přislíbena. Protože však Vilímkovi obývají jen jednu místnost v domě, kde bydlí více rodin, odvádí Vilímek Žižku ke svému známému Ferdinandu Rohlenovi do Slemena. U Rohlenů je Žižka přijat bez zaváhání jako člen rodiny (ne nadarmo píše o paní Rohlenové ve svém deníku jako o své "matce") a zatímco unaven spí, radí se Rohlena se svým synem Karlem, který doslovně přiletěl na kole z Rychnova nad Kněžnou, kde byl ženat, jak dál. 

Šandera mezitím nachází konečně spojení na odbojovou organizaci RUST v Hradci Králové přes Františka Němce a Slavomíra Klabana, čímž jsou vytvořeny předpoklady pro další činnost BARIA v severovýchodních Čechách. 

Nyní se přesuneme pro snadnější pochopení situace o pět let zpátky do Rychnova n.Kn., kde byla již v roce 1939 vytvořena vojenská odbojová organizace OBRANA NÁRODA, a to se spojením na ústředí v Praze. Jejím prvním velitelem byl mjr. Kynych, členy pplk. Gaksch, mjr. Zelený, por. Hýbl, Karel Mach, MUDr. Vychodil a JUDr. Nosek. Organizace měla pomocníky v Solnici, Kvasinách, Skuhrově, Javornici, Lukavici, Vamberku, Potštejně, Kostelci, Týništi, Borohrádku, Doudlebách, Chlenech, Sopotnici a Černíkovicích. Zbraně a zásoby ukryla organizace v pletárně Mach a Ledeč a v objektu továrny Fáborský. 13.února 1940 byl zatčen gestapem mjr. Kynych. U jeho osoby zatýkání v Rychnově skončilo - neprozradil ani jednoho ze svých spolupracovníků a byl po čase pro nedostatek důkazů propuštěn. 

V létě 1940 došlo v Rychnově k dalšímu zatýkání potom, co pokojská z hotelu Puchwein (dnes potraviny Bartoš), udala ukrytého odbojáře z Hradce Králové. Je zatčen Karel Mach z Rychnova a Šťastný z Hradce Králové. Mjr. Kynych uprchne a skrývá se až do roku 1942 na Vysočině, kde je zatčen a odsouzen k 6 letům káznice. (Vězení a útrapy přežije a dočká se konce války.) Nástupcem Kynycha se stává mjr. Zelený a jeho aktivními pomocníky jsou Karel Krejcar, Oldřich Dohnal, Jaroslav Zahradník, Václav Růžička a Ing. Hanzal. Pro mjr. Zeleného si gestapo přijelo 18.5.1942, ale podařilo se mu uprchnout. Jeho manželka však byla zatčena a do konce války vězněna v koncentračním táboře. 

Centrum vojenské organizace "CH" bylo na tehdejším okresním úřadě v Rychnově nad Kněžnou (dnes MěU) v kanceláři č. 17 nad úřadovnou německého okresního hejtmana. Úseku "ER" - Rychnov velel mjr. Zelený, zástupcem byl npor. Jan Kolc. Úsek "DE" zahrnoval okres Kostelec n. O. (mjr. Líbal), "GE" Týništsko (škpt. Dostál) a úsek "ZE" Žambersko (škpt. Markalous). Stručný předchozí popis organizace Obrana národa v Rychnově n. Kn. není náhodný, neboť BARIUM se s ní brzy dostalo do těsného kontaktu, částečně i díky náhodě, jak uvidíme dále. 

Na Bílou sobotu 8. dubna 1944 se vydal Šandera s Býčkem na bicyklech vyzvednout zakopané vysílačky a další materiál u Koudelky (dnes Holice III). Během cesty jsou však náhodně varováni, že četnictvo má v dané oblasti pohotovost v důsledku udání parašutistů v Holicích 5.dubna a změní ihned plán. 
Býček zamíří do Potštejna varovat Žižku a Šandera jede do Bělečka na pilu k Janu Hájkovi, aby předem domluvil případné umístění vysílačky. Býček je Zvěřinou poslán z Potštejna do Slemena k Rohlenům, kde Žižku nachází. Tentýž večer vyráží na kolách oba ke Koudelce a riskantně, ale úspěšně vyzvednou vysílač i přijímač, ostatní materiál nechávají na místě zakopán a vrací se zpět do Slemena k Rohlenům. Oba přístroje, které byly v zaletované plechové krabici, ukryjí v řece Kněžná,pravděpodobně u můstku u bývalého mlýna a přespí u Rohlenů, jejichž chalupa (dnes již zbouraná), je od řeky vzdálená jen asi 200 m. 

Z Rohlenovy chalupy se nedalo vysílat, nebyl zde elektrický proud, a tak syn Ferdinanda Rohleny Karel, sám bývalý vojenský radiotelegrafista, domlouvá umístění vysílačky MARTA I v bytě Františka a Marie Lokajíčkových, kteří bydleli v domě p. Reinholda č.p. 486 v podkroví. (Dnes budova autobazaru naproti FABu.) Lokajíčkovi bez váhání souhlasí. Zbývá najít druhé místo, aby vysílání mohlo být střídáno. To je nalezeno u dalších obětavých Čechů, manželů Frošových v Kostelecké Lhotce, kteří zde žijí v malé hájovně. Oběma je již více než 60 roků, ale jako vlastenci s pomocí ihned souhlasí. 

Žižka může začít vysílat, ale zjišťuje, že do zaletované krabice s přístroji vnikla voda. Poškození obalu vzniklo při dopadu zásobovacího kontejneru, který byl umístěn na čtvrtém padáku při seskoku u Vysoké n. L. Z téměř beznadějné situace mu pomáhá najít východisko kamarád Karla Rohleny, Ferdinand John, strojník od Fáborských, znalý radiotechniky. Při obstarání potřebných součástek pomáhá další kamarád, Karel Krejcar, nástrojař u Fáborských. 

A zde je ona příslovečná náhoda: Karel Krejcar ukrývá mjr. Zeleného, kterému sdělí, že na rychnovsku jsou parašutisté z Anglie a spojení odbojové vojenské skupiny "CH" s BARIEM je následně navázáno, čímž se BARIUM dostává do struktur celé OBRANY NÁRODA, což je Šanderou později využito, především při hledání záložních úkrytů.

Dne 19. dubna 1944 v 8:59 hod. je z bytu od Lokajíčků navázáno první spojení vysílačky MARTA I s londýnským ústředím. Od Lokajíčků vysílá Žižka střídavě až do 12. června 1944, tedy téměř 8 týdnů a po celou tuto dobu dochází nepravidelně k Rohlenům do Slemena a Frošům na Kosteleckou Lhotku.

Rohlenova chalupa se stává důležitou "přepážkou "ve zpravodajské činnosti BARIA. Zprávy posílá z Hradce Králové Šandera (pokud nepřijede osobně,což se i stává) po železničářích na trati Hradec Králové-Týniště. Zde je přebírá železničář Otčenášek a dopravuje je do Častolovic k Vilímkovi a ten je na kole doručí k Rohlenům. Tady je vždy do popsaných papírů zabalena lahev mléka, kterou si Ferdinand Rohlena starší veze ráno do práce k Fáborským. Před fabrikou čeká Lokajíčkova dcera Amálka, která lahev mléka zabalenou do papírů převezme a zanese ji Žižkovi do Lokajíčkova bytu, který je o pár metrů dál. Žižka přes den šifruje a v noci vysílá do Londýna, kde na jeho zprávy čeká netrpělivě zpravodajský odbor MO v čele s plukovníkem Moravcem.(Nepřímo je tak ve hře i jeden z významných důstojníků zpravodajského odboru, mjr.František Fryč, pozdější plukovník, vedoucí šifrové služby MZV, vězeň komunistických kriminálů, který dožil po válce v Rychnově nad Kněžnou, odkud pocházela jeho manželka.)

Velitel BARIA Šandera aktivizuje odbojové hnutí v celých severovýchodních Čechách. Sám pobývá na různých místech v Hradci Králové a okolí, zajíždí převážně na kole i do vzdálenějších oblastí kraje a buduje rozsáhlou síť spolupracovníků, kterých jsou již desítky a kteří ať vědomě či nevědomě soustřeďují a předávají informace všeho druhu BARIU. BARIUM vyvíjí celkem nerušenou činnost až do září 1944, mnohdy na okraji propasti, ale stále bez větších problémů. (O profesionalitě jejich členů jen jednu historku: Šandera ustrojen do nádražácké uniformy s červeným praporkem v botě a bandaskou s kafem v ruce prochází suverénně kontrolou německé hlídky na Novém Hradci, zatímco dva jeho hradečtí spolupracovníci, kteří jej z bezpečné vzdálenosti jistí, jsou na pokraji zhroucení - Šandera má u sebe jako obvykle dvě pistole Colt a řadu dalších usvědčujících materiálů.) 

Zvýšená odbojová činnost v oblasti aktivuje gestapo k protiakcícm, zejména proto, že vysílání Marty I je od počátku monitorováno pražskou odposlechovou centrálou a gestapo o skupině ví již od 5.dubna na základě udání K.V. z Holic. Pražské gestapo a jmenovitě komisař Leimer využije obratně a metodicky tři zrádce z řad parašutistů z jiných paraskupin. Vytěžením policejních a armádních předválečných archivů a českých konfidentů nejen ví, že hledá tři parašutisty, ale ví přesně, koho hledá, má jejich fotografie, hlídá tajně jejich příbuzné a nasazuje plánovitě konfidenty do zájmové oblasti hradecko-rychnovsko-žamberecko. Neví jen naštěstí, kde se hledaní nacházejí, tak blízko se zatím nikdo ze zrádců k parašutistům nedostal. 

Koncem září 1944 však ví gestapo již tolik, že zatahuje první smyčku a 6. října 1944 začíná rozsáhlé zatýkání v Hradci Králové, kde pod dozorem pražského gestapa-protiparašutistického oddělení a osobně komisaře Leimera, i českého gestapáka a zrádce Jaroslava Nachtmana a dalších jsou zatčení sváženi na hradeckou služebnu gestapa a zde brutálně biti a mučeni, je jim vyhrožováno zastřelením celé rodiny a krajský vedoucí civilní sítě BARIA, Václav Vachek je na místě ubit k smrti. 

10.října 1944 přijelo gestapo již podruhé k Frošovým do Kostelecké Lhotky.(Poprvé přijeli hradečtí gestapáci na Obecní úřad do Tutlek asi o týden dříve a vyzvali starostu, aby zavolal na úřad Františka Froše, hajného, pod záminkou nákupu dříví.) Doma zastihli jen paní Frošovou, a tak jeli dál do Rychnova, kde vyslali na vrátnici firmy Fáborský zrádce Jana Vachka, aby požádal Ferdinanda Rohlenu o úkryt. 
Rohlena nebyl v práci, a tak na vrátnici přišel jeho syn Karel, který byl velmi opatrný a sjednal si s ním schůzku v šest večer na křižovatce ulic Nádražní a Štefánikova. Karel Rohlena následně vyzval k účasti na schůzce Oldřicha Dohnálka, Josefa Jaroše a Karla Krejcara. Vypráví Karel Krejcar :"Vyzvedl jsem Karla Rohlenu v továrně a šli jsme na smluvené místo, tedy na křižovatku Nádražní a Štefánikovy ulice. Po cestě se k nám připojil Jan Vachek, kterému Karel Rohlena řekl, že o úkrytu by mohl vědět Jan Polívka nebo Jan Formánek z Rychnova. Na křižovatce už čekali Jaroš i Dohnálek a Jaroš nám sdělil, že ve Štefánikově ulici viděl inspektora kriminální policie Štěpána. Všichni jsme se ihned rozešli, neboť bylo jasné, že se jedná o léčku. Já jsem jel na kole k městu. Před domem Františka Langra mi zastoupil cestu inspektor Štěpán, jemuž přiběhli na pomoc gestapáci Liebl (příslušník hradeckého gestapa a švagr Adolfa Eichmana), Morkus, Fibinger a Schlegel. Strhli mne z kola, začala rvačka, při které jsem Morkusovi zlomil prst, ale pak jsem byl opakovaně udeřen pistolí do hlavy a byla mi nasazena pouta. Odvedli mne na německou četnickou stanici (dnešní MěÚ cca prostor podatelny), kde jsem byl ihned vyslýchán." 

U hostince "Na Blátě" (dnes cca prostor parkoviště u prodejny Kněžna) byl zatčen Josef Jaroš. Oldřich Dohnálek to viděl a odbočil směrem k cihelně (dnes Tech. služby), kde byl za železničním přejezdem napaden mužem, který ho sledoval již od nádraží. Dohnálek odrazil jeho útok a ke svému úžasu zjistil, že je to zmíněný provokatér Jan Vachek, který vyvíjel osobní iniciativu, aby se ukázal gestapu v nejlepším světle. Dohnálek šel přes Dubinku zpět do města a prostřednictvím Jaroslava Nováka varoval Gaksche, Hýbla a Zeleného. Útěk se tentokráte podařil i Karlu Rohlenovi. (Příště ho již štěstí bohužel provázet nebude.) Zatčení Jaroš i Krejcar byli gestapáky na německé strážnici brutálně mláceni a vyslýcháni až do pozdních nočních hodin. Byli mj. ohnuti přes židli, ruce a stehna nohou jim byla připoutána k nohám židle a pak byli tlučeni až do bezvědomí do chodidel, přes záda, do ledvin, byli mláceni pistolí do hlavy a kopáni do obličeje. (Dle poválečné výpovědi jednoho z německých četníků, který byl výslechu přítomen.)

Gakschovi i Hýblovi se podařilo uprchnout, ale další zatčení následovala. Byli zatčeni: Lad. Štěpánek ze Solnice a Josef Pauk z Kvasin. Následující den 11.října 1944 byli zatčeni v Rychnově František Lokajíček, Jan Formánek, Lidmila Kafková a Jan Polívka. 

Ve Slemeně zatím Karel Rohlena varuje manžele Frošovy, aby uprchli. Statečný František Froš, český legionář, volí jinou cestu. Svátečně se s manželkou ustrojí, napíší dopis na rozloučenou a pak František Froš, třiašedesátiletý muž, udělá něco, co by dokázal málokdo - zastřelí loveckou puškou manželku a pak sebe. Kostelečtí četníci je najdou ráno v 5 hod., 11.října 1944 při pokusu o zatčení již mrtvé. 

Ferdinand Rohlena přespí v kritickou noc u Hejčlů ve Slemeně, následující 3 dny se skrývá v potštejnském sirotčinci a 13.října odjíždí na Moravu, kde je však (zradou G.Z.)13.ledna 1945 dopaden a zatčen. Konce války se dožije po útrapách v gestapácké věznici v Malé pevnosti Terezín. 

Jeho syn Karel Rohlena se po útěku z léčky gestapa 10.října v Rychnově n.Kn. skrýval ve Slemeně a v Malé Lipovce, ale 26.října zašel do Rychnova ke svému tchánovi Janu Černému, aby se informoval o situaci. Podcenil gestapáky, kteří zde číhali a byl zaskočen nechvalně známým Lieblem a Němečkem. Karel Rohlena utíká, ale je jedním z gestapáků postřelen do nohy. Přesto jim zmizí a prchá směrem do Slemena. Pochopí však, že neunikne a řeší beznadějnou situaci jako hrdina- skočí pod náhodně projíždějící vlak.(Místo, které se nachází za zbuzanským železničním přejezdem, na křižování železnice a polní cesty k čistírně vody, navštěvoval pietně až do své smrti v roce 2006 jeho bratr Ferdinand Rohlena mladší, který unikl zatčení jen proto, že byl totálně nasazen v Přerově a Ostravě ,i když byl také zatčen a vyslýchán, ale přestože se s Žižkou několikrát setkal, nic nepřiznal.)

Celkem bylo v těchto dnech v celém kraji zatčeno 171 spolupracovníků BARIA. 

Co předcházelo bezprostředně říjnovému zatýkání? Šandera jako školený profesionál průběžně připravoval změny míst pobytu. Aniž by tušil k čemu dojde po 6.říjnu, sešel se již 3.října večer s Gakschem v Modřínkách a žádal ho o pomoc při zajištění nového úkrytu. Tu noc přespí Šandera u Frošových a ráno odjíždí zpět do Hradce. Gakschův zástupce por.Hýbl sjednává potřebné se škpt. Markalousem v Žamberku, který se uvoluje obstarat nový úkryt pro vysílačku a parašutisty. 5.října navečer se setkávají pod Budínem v Rychnově Dohnálek s vysílačkou a poručík Hýbl, od slemenské zastávky přichází Šandera a Gaksch. Od Vamberka přijede po chvíli Jindřich Pavlišta s dodávkou a doprovodem, fin.respicientem Ant. Šebestou. Šandera s vysílačkou za doprovodu Hýbla nasedají do vozu a odjíždějí do Žamberka na náměstí, kde je čeká Markalous s Rudolfem Žabkou, rolníkem z osady Polsko u Žamberka, který se stane na další tři a půl měsíce hostitelem parašutistů. Rudolf Žabka si neprodleně odvádí Šanderu i s vysílačkou domů na statek do osady Polsko, necelé 2 km od žamberského náměstí. 

7.října se Dohnálek setkává náhodně s Žižkou v Rychnově a domlouvá schůzku na večer do strže pod Jedlinskou Lhotkou, poblíž Bratrské borovice. Na schůzce se sejde Žižka s por.Hýblem a domluví přesun Žižky do Žamberka. 8.října odjíždí Žižka s Dohnálkem na kolech do Žamberka. Na kopci mezi Helvíkovicemi a Rybnou se setkávají s netrpělivým, jim naproti jedoucím Šanderou. Dohnálek se vrací do Rychnova a oba parašutisté k Žabkům do Polska. 

Třetí člen BARIA, Tomáš Býček, se od skupiny natrvalo odděluje a skrývá se na Turnovsku, kde se později přidá k partyzánům a dočká se ve zdraví konce války. (V roce 1948 je vyslýchán komunistickou státní bezpečností. Brzy nato opouští republiku a vrací se do Anglie, kde pracuje jako číšník a kuchař jídelních vozů u britských železnic. Umírá v Londýně v roce 1988.) Začíná poslední, tragické dějství BARIA: 

Zatýkání v říjnu zastihuje Šanderu v Hradci Králové, Žižku v Čánce u Opočna, odkud vysílá, a Býčka ve Smiřicích. Všichni okamžitě mění místo působení-Šandera se Žižkou se stahují do připraveného úkrytu v Žamberku a Býček, jak bylo řečeno, prchá na Turnovsko, kde si předem vytvořil kontakty a zázemí. I on však neujde dramatickým situacím-přesunuje se pěšky v polovině října po hlavní silnici u Turnova a potká se s autem gestapáků ,kteří brzdí a otáčejí vůz zpět. Býček neváhá a utíka směrem přes oraniště, mizí za keři a v úvozech a přestože gestapáci střílí ze všech zbraní co mají, včetně samopalu, nezraněn jim z bezpečné vzdálenosti zamává šálou a zmizí v lese. Pro Šanderu a Žižku nastávají relativně klidné časy k vysílání informací, které proudí od žamberských odbojářů a k organizování a přípravě ozbrojeného povstání v Čechách. 

Zradou českého konfidenta Gustava Žida z Jaroměře a za pomoci zrádců - parašutistů Horáka a Lepaříka je úkryt u Žabků vypátrán a lokalizován. 16.ledna 1945 ráno za tmy je Žabkova usedlost obklíčena pražským i hradeckým gestapem a českým četnictvem. Parašutisté jsou vyzváni, aby se vzdali, jinak postihne obyvatele osady osud Ležáků. Npor.Šandera si prostřelí hlavu v předsíni Žabkovy usedlosti, Žižkovi v tom úpěnlivými prosbami zabrání paní Žabková. Žabkův syn Ladislav využije krátké nepozornosti gestapáků a uteče. Skrývá se až do konce války v Pěčíně u známých a přežije bez újmy do konce války. Šandera je odvezen na ošetření do Žamberka a následně do nemocnice v Hradci Králové, kde 9.března 1945 na následky zranění umírá. (I v nemocnici se gestapo pokouší s těžce zraněným Šanderou hrát falešnou hru. Existuje oprávněná doměnka, že do té doby uzdravující se Šandera, aby zamezil svému případnému zneužití, si sám přivodí infekci rány a zemře.)

Na Žabkově usedlosti se po akci rabuje, krade a hoduje. Gestapáci si poručí vajíčka, slaninu a mezi jídlem vyslýchají Žižku a Žabkovy. 
Rudolf Žabka je surově tlučen, ale hlavu neskloní. Žižka je odvezen do vězení gestapa v Praze na Pankráci, kde po dvou dnech volí dobrovolnou smrt. Manželé Žabkovi, ztlučeni a v poutech, jsou převezeni do Hradce Králové, kde na gestapu absolvují 30(!) výslechů a nezlomeni jsou 1.března 1945 transportováni do Terezína, kde se dožijí konce války. (Paradoxně je Rudolf Žabka po roce 1948 za svůj protikomunistický postoj znovu vězněn, tentokrát v komunistickém kriminále! Je odsouzen k trestu smrti, pak na 25 let a odpracuje si v nelidských podmínkách "na uranu" 11 let!!) 

Činnost a výsledky skupiny BARIUM jsou vysoce hodnoceny. Skupina byla jednou z nejúspěšnějších paraskupin vyslaných do vlasti z Anglie. 

Ti, kteří jim obětavě a s nasazením vlastního života pomáhali a v nejtěžších chvílích projevili nebývalou odvahu, si navždy zasluhují úctu nás všech.
Ze stovek obětavých pomocníků-odbojářů paraskupiny BARIUM ,čyřicettři z nich položilo život za svobodu své vlasti. 

Libor Pařízek, 29.12.2008 

Autor tohoto textu se omlouvá za nutná zjednodušení a tím i možné nepřesnosti, které mohly neúmyslně vzniknout stručností vylíčených událostí.

Nadporučík Josef Šandera ,32 roků,velitel BARIA ,“Velký Josef“.Absolovent Vojenské akademie v Hranicích,voják z povolání.Po seskoku u Vysoké n.L., a odmítnutí  pomoci na stanovených adresách v Holicích a Rovni odešel s Býčkem na Nový Hradec,kde našli úkryt a spojení.

Četař asp.Josef Žižka ,31 roků, radiotelegrafista skupiny,“Malý Josef“.Absolovent gymnazia v Dijonu hovořící  plynně třemi jazyky.Věřící Český bratr. Po seskoku se rozhodl hledat pomoc  na Českobratrské faře v Potštejně,odkud byl převeden kazatelem Reichlem k Vilímkům do Častolovic a odtud k další českobratrské rodině-Rohlenovým do Slemena.

Josef Žižka v Anglii

Zatykač na Josefa Žižku vydaný gestapem

Četař pěch.Tomáš Býček ,34 roků ,pomocník velitele,vyučený mlynář.Uprchl z totálního nasazení do Švýcarska a odtud do Francie.Stejně jako  jeho druhové  ze skupiny prodělal bojové nasazení  po přepadení Francie,a byl stejně jako Šandera a Žižka vyznamenán za odvahu.

Rohlenova chalupa čp.19 Slemeno( zbourána)

Ferdinand Rohlena  starší,nar.1894,poskytoval úkryt Žižkovi,příležitostně i Šanderovi a Býčkovi.Organizoval síť pomocníků a informátorů na Rychnovsku.Zemřel  1975 .

Marie Rohlenová,roz.Rothanzlová nar.13.4.1889,  manželka Ferdinanda Rohleny .Starala se o parašutisty jako matka ( viz deník Josefa Žižky) .Odchází od manžela a ze Slemena  v roce 1954,umírá  v Borohrádku  11.12.1980.Žila v Potštejně čp.6a od 1954-1980,v Borohrádku umírá po 9 dnech pobytu v DD.

Pamětní deska , umístěná  původně na chalupě Rohlenových ve Slemeně.

Karel Rohlena,nar.1915,zemřel 26.10.1944,syn Ferdinanda R.,iniciativní pomocník Žižky ,sám voj.radiotelegrafista.Unikl zatýkání  10.10.1944 v Rychnově n.Kn. a ukrýval se u známých v Pekle a v Lokotě.  26.10.44 byl při návštěvě rodiny  zaskočen  gestapem v Rychnově  a při útěku postřelen .Aby zabránil svému zatčení,vrhl se pod náhodně projíždějící vlak  za přejezdem v Rychnově  směrem na Slemeno.

Karel Rohlena s manželkou Vlastou  roz.Černou,nar.21.2.1919-8.7.2000, a dcerou Vlastou  nar.1940-1952.Vlasta je od roku 1958 znovu  provdaná Netíková.

Spodní díl plechové přepravky radiostanice MARTA,kterou ukryli Žižka s K.Rohlenou v řece Kněžná  .Vodotěsnost přepravky byla  shozem na padáku poškozena a vniknutím vody došlo i k poškození vysílače.Rohlenovi  zorganizovali náhradní součástky i opravu přes své spolupracovníky z FABu RK.
Ferdinand Rohlena mladší,nar.1917,bratr Karla.Totálně nasazen na železnici Ostravě a Přerově .Při občasných pobytech doma doprovázel Žižku k Frošům a na místa schůzek v Rychnově.Zatčen v únoru 1945 při cestě domů ve Vamberku,vyslýchán 24 hodin na gestapu v Hradci Králové,propuštěn.Zemřel  v dubnu 2007.

Miroslava Rohlenová-Šabatová,podruhé  provdaná Škoudlilová ,nar.1922,nevlastní sestra Karla a Ferdinanda ml.Totálně nasazena ve Dvoře Králové.Zatčena v listopadu 1944 při cestě do Dvora Králové , na nádraží v HK.Vyslýchána gestapem,týž den propuštěna.Žije v Liberci.

Manželé Frošovi .František ,obecní  hajný  , bývalý legionář a především velký vlastenec ,nar.1883 a Božena ,roz.Jeřábková ,nar.1884.Poskytovali úkryt Žižkovi a příležitostně i Šanderovi.Žižka odtud vysílal a pobýval u Frošů často,protože zde byla lepší možnost úniku .V noci ,po zatýkání v RK z 10.na 11.10.1944,rozhodli se Frošovi dobrovolně odejít ze života,aby tak unikli zatčení  a týrání gestapem.

Mrtví Frošovi byli nalezeni ráno ve 4,30 hod. 11.10.1944 , četnickou hlídkou z Kostelce n.O.,která byla pověřena gestapem je zatknout.

Pomník Frošových nedaleko jejich bývalé hájenky v Kostelecké Lhotce.

Dům čp.486 ve Štefanikově (dnes Strojnická) ulici v Rychnově n.Kn.,(naproti FAB),kde měli malý byt o dvou pokojích manželé Lokajíčkovi,František,nar.1904 a Marie,roz.Biedermanová nar.1903.Poskytli bez váhání svůj skrovný příbytek Žižkovi k vysílání,(v chalupě  Rohlenů  nebyl zaveden el.proud). Žižka odtud poprvé navázal spojení s Anglií  19.4.1944  a vysílal odtud  střídavě až do 12.června 1944.

František Lokajíček ,poprvé zatčen gestapem 11.10.44 a propuštěn 25.12.44.Podruhé zatčen 17.1.45 a vězněn do konce války v Terezíně.V roce 1948 se rozvádí a odchází nejprve do Broumova a pak  na Slovensko do Šaly,kde umírá v roce 1963.

Marie Lokajíčková roz.Bidrmanová ,nar. 18.11.1903, podruhé vdaná Plodková  v roce 1952.Umře v roce 1984 v Domově důchodců v Borohrádku.

Amálka Lokajíčková, nar.1929,provdaná Jakubcová,zemřela 1979.Pravidelně přebírala od Ferdinanda Rohleny st.zprávy pro Žižku,který je šifroval a odesílal.Zprávy byly psány na papírech,do kterých byla zabalena lahev mléka kterou Rohlena  vozil téměř každý den do RK při cestě do práce.

Žabkova usedlost v osadě Polsko-Žamberk,kam 6.10.44 po zatýkání v HK odešel Šandera i Žižka a pokračovali zde v činnosti a vysílání..Býček se ukrýval na Turnovsku.Na Žabkově usedlosti  se odehrálo poslední dějství  BARIA-16.ledna 1945 byl statek obklíčen gestapem  z Hradce Králové,za přímého velení komisaře Leimera z Prahy.Parašutisté jsou vyzváni  bývalým parašutistou Lepaříkem , aby se vzdali,jinak bude osada vypálena.Šandera schází z úkrytu na půdě a v předsíni se střelí do hlavy.Po něm sejde Žižka a chce učinit totéž.Zabrání mu prosbami Žabkovi,kteří jsou následně zatčeni gestapem ,ztýráni a odvezeni s Žižkou .Usedlost je vykradena gestapáky.Žižka druhý den v Praze na Pankráci spáchá sebevraždu,Žabkovi přežijí  30(!) výslechů na gestapu v HK a nepromluví . Jsou 1.března odvezeni do Malé pevnosti Terezín,kde onemocní tyfem .Vrací se v polovině května 1945 domů,zcela zdravotně zuboženi.Rudolf Žabka se v roce 1948 zapojuje do protikomunistického odboje a je odsouzen  v roce 1949 k smrti,trest je změněn na doživotí a pak 25 let.V komunistickém kriminále stráví 11 let jako vězeň číslo 1989!

Zleva :Rudolf Žabka nar.1901,zemřel 1981.Božena Žabková roz.Kotyzová,nar.1903,zem.1964.Syn,Ladislav Žabka,nar. 1925-podařilo se mu v den zátahu gestapa 16.1.45 odvážně uprchnout.Skrýval se v Orl.horách do konce války.Umírá 1999.

Předsíň Žabkova statku,kde se smrtelně postřelil Josef  Šandera(bílý křížek).

Příslušníci gestapa Hradec Králové,kteří  měli největší podíl na zničení BARIA a rozbití celé ilegální sítě.Celkem bylo ve východních Čechách zatčeno  během dvou dnů 171 pomocníků BARIA na základě zrady konfidenta  gestapa Gustava Žida z Jaroměře.

Slavnostní odhalení pamětní desky na Žabkově statku  8.5.1949(v říjnu je Rudolf Žabka opět zatčen,tentokrát StB).Hovoří škpt.Markalous,jeden z odbojových předáků na žamberecku.

Pamětní desky na Žabkově statku.

Dne 17.11.2008 byl v obci Synkov-Slemeno slavnostně odhalen pomník paradesantu BARIUM. Pomník je umístěn v prostoru, kde stávala chalupa rodiny Rohlenových, tj. na místě, kde členové skupiny BARIUM nacházeli v každé situaci útočiště a pomoc. Autorem památníku je Pavel Matuška, text na informační panel, který stojí opodál památníku, napsal Libor Pařízek. Finanční náklady byly zcela hrazeny z rozpočtu obce Synkov-Slemeno.

Text:Libor Pařízek 12.ledna 2008                                                                                                           Foto:archiv autora


 

úřední e-deska

Obecní zpravodaj SYSLOJED

spolek Májovka

spolek Májovka

nové fotografie

Rekonstrukce komunikace II. etapa

V. gulášové soutěžení

Dětská olympiáda

Setkání rodáků
a kácení máje

Čarodějnické rojení
Čarodějnické rojení
Veselé velikonoce
Veselé velikonoce
Májovka poprvé vystoupila mimo obec
Májovka poprvé vystoupila mimo obec
Kluziště
Kluziště
o.s. ZA VENKOV 2009
o.s. ZA VENKOV 2009
Vítání občánků
Vítání občánků
Dušičková noc
Dušičková noc
Oslavy 220 let školství
Oslavy 220 let školství
IV. gulášové soutěžení
Guláše
Letní dětský tábor
Letní dětský tábor
Dětská olympiáda
Dětská olympiáda
Kácení máje
Kácení máje
Čarodějnické rojení
Čarodějnické rojení 2009
Babský bál
Babský bál
Dětský karneval
Dětský karneval
Akce 2008
Akce 2008
Návštěva velvyslance Indické republiky
Návštěva velvyslance Indické republiky
Kácení máje
Kácení máje
Otevření dětského hřiště a III. gulášové soutěžení
Otevření dětského hřiště a III. gulášové soutěžení