Paravýsadek BARIUM

Hlavní místa působení skupiny BARIUM:
Hradec Králové- Slemeno-Rychnov nad Kněžnou-Čánka-Libčany, Žamberk
Autor textu: Libor Pařízek
Fotografie ze sbírky Libora Pařízka

Třetího dubna 1944 ve 23:15 hod. seskočila z anglického letounu Halifax u Vysoké n.L. tříčlenná skupina parašutistů BARIUM s radiosoupravou MARTA.

Čeští vojáci vycvičení v Anglii měli za úkol provádět zpravodajskou činnost v tehdejším Protektorátu, oživit činnost domácího odboje, který byl od atentátu na zastupujícího říšského protektora Reinharda Heydricha 27.5.1942 v troskách, a obnovit rádiové spojení mezi domácím odbojem a exilovou vládou v Londýně. Významným úkolem skupiny byla také organizační a personální příprava ozbrojeného povstání proti německým okupantům a převzetí výkonné moci v prvních dnech povstání. 

Tito odhodlaní muži se díky své oddanosti a lásce k vlasti, díky svým charakterovým vlastnostem a odborným schopnostem zapsali do dějin odboje jako jedni z nejstatečnějších a nejúspěšnějších, byli: 

Nadporučík Josef ŠANDERA (Velký Josef), 32 roků, velitel skupiny. Absolvent Vojenské akademie v Hranicích. Hodnocen jako čestný, vytrvalý, upřímný. Uprchl z Protektorátu přes Slovensko do Francie v zimě 1939. 

Četař aspirant Josef ŽIŽKA (Malý Josef), 31 roků, radista. Absolovent-premiant gymnázia v Dijonu, pozdější student práv v Praze. Mluvil plynně pěti jazyky, před válkou pracoval pro mezinárodní společnost expresních vlaků Mitropa. Věřící člen Jednoty bratrské. Hodnocen jako vzdělaný, klidný, tichý a čestný. Uprchl z Protektorátu v březnu 1940. 

Četař Tomáš BÝČEK, 34 roků, pomocník velitele, šifrant. Vyučený mlynář s vojenskou zákl. službou. Hodnocení: bystrý, veselý, přátelský. Uprchl z pracovního nasazení v Německu do Švýcarska a pak do Francie. 

Všichni tři se zúčastnili s československou jednotkou těžkých bojů při obraně Francie a byli vyznamenáni. Po pádu Francie odcházejí do Anglie, kde se po čase hlásí dobrovolně do zvláštní skupiny „D“-parašutisté určení pro boj s nepřítelem v týlu, tedy ve vlasti. V Anglii absolvovali řadu náročných speciálních kurzů pro tajnou misi ve vlasti. 

Přistání v těsné blízkosti Vysoké n.Labem proběhlo dle plánu hladce a po zahlazení stop a utopení padáků a kombinéz v Labi odcházejí okolo třetí hodiny ráno 4.dubna 1944 směrem na Holice. Každý nese batoh a výzbroj o váze asi 25 kg, země je vlhká, blátivá, chůze je velmi obtížná. 

Docházejí za Býšť a s rozedněním zalehnou k odpočinku v lese. Večer po setmění pokračují v cestě a ráno 5.4. docházejí na okraj lesa u Koudelky nedaleko Starých Holic. Žižka s Býčkem čekají v lese a Šandera jde do Holic a Rovně prověřit dvě záchytné adresy, které dostali v Anglii. Místo pomoci je udán četníkům a následně gestapu. Vrací se zklamán a utrmácen ke Koudelce, rozhoduje na místě zakopat oba přístroje radiosoupravy, střelivo a další výzbroj a skupina se rozděluje. Šandera s Býčkem se vrací po stejné trase do Vysoké n.Labem a do Hradce Králové na další záchytnou adresu a Žižka odchází opačným směrem borohrádeckými lesy do Potštejna na faru Jednoty bratrské, kde doufá v pomoc.

A zde začíná část příběhu, která se bezprostředně dotýká Slemena, Rychnova nad Kněžnou a statečných lidí, kteří přes hrozbu smrti dokázali překonat strach a pomáhali. Celý příběh s tragickým koncem bude trvat 9 měsíců a 12 dní s dvouměsíční dohrou a bude se odehrávat nejen na Rychnovsku, ale v celých severovýchodních Čechách. Jisté je to, že gestapo již třetí den po seskoku o skupině ví, takže boj o přežití trvá od začátku až do konce působení Baria v protektorátu. Udání ve Starých Holicích odstartuje šílený závod, jehož aktéři nemají rovné podmínky a prohra se rovná smrti. 

Žižka přichází po téměř třicetikilometrovém pochodu na potštejnskou faru v poledne 6.dubna 1944. Nenachází zde svého známého, kazatele Reichla, už dva roky vězněného gestapem, ale kazatele Gustava Zvěřinu, který je z pochopitelných důvodů nedůvěřivý. Naštěstí si Žižka vzpomene, že se se Zvěřinou setkal před válkou v Praze u společných známých. Nedůvěra je prolomena a Žižka bez otálení žádá o pomoc při vyhledání místa, odkud by mohl vysílat. Přespí a odpočine si na faře, dá do pořádku promočený a zablácený oděv, vyčistí zbraň a střelivo. Příští den 7. dubna ho Zvěřina vyprovodí k zámělské pile a posílá ho do Častolovic k Vilímkovi, kde je vlídně přijat a pomoc bez rozpaků přislíbena. Protože však Vilímkovi obývají jen jednu místnost v domě, kde bydlí více rodin, odvádí Vilímek Žižku ke svému známému Ferdinandu Rohlenovi do Slemena. U Rohlenů je Žižka přijat bez zaváhání jako člen rodiny (ne nadarmo píše o paní Rohlenové ve svém deníku jako o své „matce“) a zatímco unaven spí, radí se Rohlena se svým synem Karlem, který doslovně přiletěl na kole z Rychnova nad Kněžnou, kde žil s rodinou a pracoval ve firmě FAB, jak dál. 

Šandera mezitím nachází spojení na odbojovou organizaci RUST v Hradci Králové přes Františka Němce a Slavomíra Klabana, čímž jsou vytvořeny předpoklady pro další činnost BARIA v severovýchodních Čechách. 

V Rychnově n.Kn. byla byla již v roce 1939 vytvořena vojenská odbojová organizace OBRANA NÁRODA, a to se spojením na ústředí v Praze. Jejím prvním velitelem byl mjr. Kynych, členy pplk. Gaksch, mjr. Zelený, por. Hýbl, Karel Mach, MUDr. Vychodil a JUDr. Nosek a další. Organizace měla členy v Solnici, Kvasinách, Skuhrově, Javornici, Lukavici, Vamberku, Potštejně, Kostelci, Týništi, Borohrádku, Doudlebách, Chlenech, Sopotnici a Černíkovicích. Zbraně a zásoby ukryla organizace v pletárně Mach a Ledeč a v objektu továrny FAB-Fáborský. 13.února 1940 byl zatčen gestapem mjr. Kynych. U jeho osoby zatýkání v Rychnově skončilo – neprozradil ani jednoho ze svých spolupracovníků a byl po čase pro nedostatek důkazů propuštěn. 

V létě 1940 došlo v Rychnově k dalšímu zatýkání potom, co pokojská z hotelu Puchwein (dnes potraviny Bartoš), udala ukrytého odbojáře z Hradce Králové. Je zatčen Karel Mach z Rychnova a Šťastný z Hradce Králové. Mjr. Kynych uprchne a skrývá se na Vysočině, kde je zatčen a odsouzen k 6 letům káznice.

Centrum vojenské organizace Obrana národa bylo na tehdejším okresním úřadu v Rychnově nad Kněžnou (dnes MěU) v kanceláři č. 17 nad úřadovnou německého okresního hejtmana. BARIUM se s Obranou národa brzy dostalo do kontaktu, částečně i díky náhodě. 

Na Bílou sobotu 8. dubna 1944 se vydal Šandera s Býčkem na bicyklech vyzvednout zakopané přístroje a další materiál u Koudelky (dnes Holice III). Během cesty jsou však náhodně varováni, že četnictvo má v dané oblasti pohotovost v důsledku udání parašutistů v Holicích 5.dubna a změní ihned plán cesty.
 
Býček zamíří do Potštejna varovat Žižku a Šandera jede do Bělečka na pilu k Janu Hájkovi, aby předem domluvil případné umístění vysílačky. Býček je Zvěřinou poslán z Potštejna do Slemena k Rohlenům, kde Žižku nachází. Tentýž večer vyráží na kolách oba ke Koudelce a riskantně, ale úspěšně vyzvednou vysílač i pomocný přijímač, ostatní materiál nechávají na místě zakopán a vrací se zpět do Slemena k Rohlenům. Oba přístroje, které byly v zaletované plechové krabici, ukryjí v řece Kněžná, u můstku u bývalého mlýna a přespí u Rohlenů, jejichž chalupa (dnes již zbouraná), je od místa vzdálená jen asi 200 m. 

Z Rohlenovy chalupy se nedalo vysílat, nebyl zde elektrický proud, a tak syn Ferdinanda Rohleny Karel, sám bývalý vojenský radiotelegrafista, domlouvá umístění vysílačky MARTA I v bytě Františka a Marie Lokajíčkových, kteří bydleli v domě p. Reinholda č.p. 486 v podkroví, naproti bráně továrny FAB. Lokajíčkovi bez váhání souhlasí. Zbývá najít druhé místo, aby vysílání mohlo být střídáno. To je nalezeno u dalších obětavých Čechů, manželů Frošových v Kostelecké Lhotce, kteří zde žijí v malé hájovně. Oběma je již více než 60 roků, ale jako vlastenci s pomocí ihned souhlasí. 

Žižka může začít vysílat, ale zjišťuje, že do zaletované krabice s přístroji vnikla voda. Poškození obalu vzniklo zřejmě při dopadu zásobovacího kontejneru, který byl umístěn na čtvrtém padáku při seskoku u Vysoké n. L. Z téměř beznadějné situace mu pomáhá najít východisko kamarád Karla Rohleny, Ferdinand John, strojník od Fáborských, znalý radiotechniky. Při obstarání potřebných součástek pomáhá další kamarád, Karel Krejcar, nástrojař u Fáborských. 

Karel Krejcar ukrývá mjr. Zeleného, kterému sdělí, že na rychnovsku jsou parašutisté z Anglie a spojení odbojové vojenské skupiny „CH“ s BARIEM je následně navázáno. BARIUM se dostává do struktur OBRANY NÁRODA, což je Šanderou později využito, především při hledání záložních úkrytů.

Dne 19. dubna 1944 v 8:59 hod. je z bytu od Lokajíčků navázáno první spojení vysílačky MARTA I s londýnským ústředím. Od Lokajíčků vysílá Žižka střídavě až do 12. června 1944, tedy téměř 8 týdnů a po celou tuto dobu dochází nepravidelně k Rohlenům do Slemena a Frošům na Kosteleckou Lhotku.

Rohlenova chalupa se stává důležitou „přepážkou „ve zpravodajské činnosti BARIA. Zprávy posílá z Hradce Králové Šandera (pokud nepřijede osobně,což se i stává) po železničářích na trati Hradec Králové-Týniště. Zde je přebírá železničář Otčenášek a dopravuje je do Častolovic k Vilímkovi a ten je na kole doručí k Rohlenům. Tady je vždy do popsaných papírů zabalena lahev mléka, kterou si Ferdinand Rohlena starší veze ráno do práce k Fáborským. Před fabrikou čeká Lokajíčkova dcera Amálka, která lahev mléka zabalenou do papírů převezme a zanese ji Žižkovi do Lokajíčkova bytu, který je o pár metrů dál. Žižka přes den šifruje a v noci vysílá do Londýna, kde na jeho zprávy čeká netrpělivě zpravodajský odbor MO v čele s plukovníkem Moravcem.(Nepřímo je tak ve hře i jeden z významných důstojníků zpravodajského odboru, mjr. František Fryč, pozdější plukovník, poválený vedoucí šifrové služby MZV, vězeň komunistických kriminálů, který dožil po válce v Rychnově nad Kněžnou, odkud pocházela jeho manželka.)

Velitel BARIA Šandera aktivizuje odbojové hnutí v celých severovýchodních Čechách. Sám pobývá na různých místech v Hradci Králové a okolí, zajíždí převážně na kole i do vzdálenějších oblastí kraje a buduje rozsáhlou síť spolupracovníků, kterých jsou již desítky a kteří ať vědomě či nevědomě soustřeďují a předávají informace všeho druhu BARIU. BARIUM vyvíjí celkem nerušenou činnost až do září 1944, mnohdy na okraji propasti, ale stále bez větších problémů. (O profesionalitě jejich členů jen jednu historku: Šandera ustrojen do nádražácké uniformy s červeným praporkem v botě a bandaskou s kafem v ruce prochází suverénně kontrolou německé hlídky na Novém Hradci, zatímco dva jeho hradečtí spolupracovníci, kteří jej z bezpečné vzdálenosti jistí, jsou na pokraji zhroucení – Šandera má u sebe jako obvykle dvě pistole Colt a řadu dalších usvědčujících materiálů.) 

Zvýšená odbojová činnost v oblasti aktivuje gestapo k protiakcícm, zejména proto, že vysílání Marty I je od počátku monitorováno pražskou odposlechovou centrálou a gestapo o skupině ví již od 5.dubna na základě udání K.V. z Holic. Pražské gestapo a jmenovitě komisař Leimer využije obratně a metodicky tři zrádce z řad parašutistů z jiných paraskupin. Vytěžením policejních a armádních předválečných archivů a českých konfidentů nejen ví, že hledá tři parašutisty, ale ví přesně, koho hledá, má jejich fotografie, hlídá tajně jejich příbuzné a nasazuje plánovitě konfidenty do zájmové oblasti hradecko-rychnovsko-žamberecko. Neví jen naštěstí, kde se hledaní nacházejí, tak blízko se zatím nikdo ze zrádců k parašutistům nedostal. 

Koncem září 1944 však ví gestapo již tolik, že zatahuje první smyčku a 6. října 1944 začíná rozsáhlé zatýkání v Hradci Králové, kde pod dozorem pražského gestapa-protiparašutistického oddělení a osobně komisaře Leimera, i českého gestapáka a zrádce Jaroslava Nachtmana a dalších jsou zatčení sváženi na hradeckou služebnu gestapa a zde brutálně biti a mučeni, je jim vyhrožováno zastřelením celé rodiny a krajský vedoucí civilní sítě BARIA, Václav Vachek je na místě ubit k smrti. 

10.října 1944 přijelo gestapo již podruhé k Frošovým do Kostelecké Lhotky.(Poprvé přijeli hradečtí gestapáci na Obecní úřad do Tutlek asi o týden dříve a vyzvali starostu, aby zavolal na úřad Františka Froše, hajného, pod záminkou nákupu dříví.) Doma zastihli jen paní Frošovou, a tak jeli dál do Rychnova, kde vyslali na vrátnici firmy Fáborský zrádce Jana Vachka, aby požádal Ferdinanda Rohlenu o úkryt. 
Rohlena nebyl v práci, a tak na vrátnici přišel jeho syn Karel, který byl velmi opatrný a sjednal si s ním schůzku v šest večer na křižovatce ulic Nádražní a Štefánikova. Karel Rohlena následně vyzval k účasti na schůzce Oldřicha Dohnálka, Josefa Jaroše a Karla Krejcara. Vypráví Karel Krejcar :“Vyzvedl jsem Karla Rohlenu v továrně a šli jsme na smluvené místo, tedy na křižovatku Nádražní a Štefánikovy ulice. Po cestě se k nám připojil Jan Vachek, kterému Karel Rohlena řekl, že o úkrytu by mohl vědět Jan Polívka nebo Jan Formánek z Rychnova. Na křižovatce už čekali Jaroš i Dohnálek a Jaroš nám sdělil, že ve Štefánikově ulici viděl inspektora kriminální policie Štěpána. Všichni jsme se ihned rozešli, neboť bylo jasné, že se jedná o léčku. Já jsem jel na kole k městu. Před domem Františka Langra mi zastoupil cestu inspektor Štěpán, jemuž přiběhli na pomoc gestapáci Liebl (příslušník hradeckého gestapa a švagr Adolfa Eichmana), Morkus, Fibinger a Schlegel. Strhli mne z kola, začala rvačka, při které jsem Morkusovi zlomil prst, ale pak jsem byl opakovaně udeřen pistolí do hlavy a byla mi nasazena pouta. Odvedli mne na německou četnickou stanici (dnešní MěÚ cca prostor podatelny), kde jsem byl ihned surově bit a vyslýchán.“ 

U hostince „Na Blátě“ (dnes cca prostor parkoviště u prodejny Kněžna) byl zatčen Josef Jaroš. Oldřich Dohnálek to viděl a odbočil směrem k cihelně (dnes Tech. služby), kde byl za železničním přejezdem napaden mužem, který ho sledoval již od nádraží. Dohnálek odrazil jeho útok a ke svému úžasu zjistil, že je to zmíněný provokatér Jan Vachek, který vyvíjel osobní iniciativu, aby se ukázal gestapu v nejlepším světle. Dohnálek šel přes Dubinku zpět do města a prostřednictvím Jaroslava Nováka varoval Gaksche, Hýbla a Zeleného. Útěk se tentokráte podařil i Karlu Rohlenovi. (Příště ho již štěstí bohužel provázet nebude.) Zatčení Jaroš i Krejcar byli na německé strážnici gestapáky brutálně mláceni a vyslýcháni až do pozdních nočních hodin. Byli mj. ohnuti přes židli, ruce a stehna nohou jim byla připoutána k nohám židle a pak byli tlučeni až do bezvědomí do chodidel, přes záda, do ledvin, byli mláceni pistolí do hlavy a kopáni do obličeje. (Dle poválečné výpovědi jednoho z německých četníků, který byl výslechu přítomen.)

Gakschovi i Hýblovi se podařilo uprchnout, ale další zatčení následovala. Byli zatčeni: Lad. Štěpánek ze Solnice a Josef Pauk z Kvasin. Následující den 11.října 1944 byli zatčeni v Rychnově František Lokajíček, Jan Formánek, Lidmila Kafková a Jan Polívka. 

Ve Slemeně zatím Karel Rohlena varuje manžele Frošovy, aby uprchli. Statečný František Froš, český legionář, volí jinou cestu. Svátečně se s manželkou ustrojí, napíší dopis na rozloučenou a pak František Froš, třiašedesátiletý muž, udělá něco, co by dokázal málokdo – zastřelí loveckou puškou manželku a pak sebe. Kostelečtí četníci je najdou ráno v 5 hod., 11.října 1944 při pokusu o zatčení již mrtvé. 

Ferdinand Rohlena přespí v kritickou noc u Hejčlů ve Slemeně, následující 3 dny se skrývá v potštejnském sirotčinci a 13.října odjíždí na Moravu, kde je však (zradou G.Z.)13.ledna 1945 dopaden a zatčen. Konce války se dožije po útrapách v gestapácké věznici v Malé pevnosti Terezín. 

Jeho syn Karel Rohlena se po útěku z léčky gestapa 10.října v Rychnově n.Kn. skrýval ve Slemeně a v Malé Lipovce, ale 26.října zašel do Rychnova ke svému tchánovi Janu Černému, aby se informoval o situaci. Podcenil gestapáky, kteří zde číhali a byl zaskočen hradeckými gestapáky Lieblem a Němečkem. Karel Rohlena utíká, ale je jedním z gestapáků postřelen do nohy. Přesto jim zmizí a prchá směrem do Slemena. Pochopí však, že neunikne a řeší beznadějnou situaci jako hrdina- skočí pod náhodně projíždějící vlak.(Místo, které se nachází za zbuzanským železničním přejezdem, na křižování železnice a polní cesty k čistírně vody, navštěvoval pietně až do své smrti v roce 2006 jeho bratr Ferdinand Rohlena mladší, který unikl zatčení jen proto, že byl totálně nasazen v Přerově a Ostravě ,i když byl také zatčen a vyslýchán, ale přestože se s Žižkou několikrát setkal, nic nepřiznal.)

Celkem bylo v těchto dnech v celém kraji zatčeno 171 spolupracovníků BARIA. 

Co předcházelo bezprostředně říjnovému zatýkání? Šandera jako školený profesionál průběžně připravoval změny míst pobytu. Aniž by tušil k čemu dojde po 6.říjnu, sešel se již 3.října večer s Gakschem v Modřínkách a žádal ho o pomoc při zajištění nového úkrytu. Tu noc přespí Šandera u Frošových a ráno odjíždí vlakem zpět do Hradce Králové.

Gakschův zástupce por.Hýbl sjednává potřebné se škpt. Markalousem v Žamberku, který se uvoluje obstarat nový úkryt pro vysílačku a parašutisty. 5.října navečer se setkávají pod Budínem v Rychnově Dohnálek s vysílačkou (vyzvedl ji den předtím v Čánce, odkud Žižka vysílal) a poručík Josef Hýbl, od slemenské zastávky přichází po kolejích Šandera a Gaksch. Od Vamberka přijede po chvíli Jindřich Pavlišta s dodávkou a doprovodem, fin.respicientem Ant. Šebestou. Šandera s vysílačkou za doprovodu Hýbla nasedají do vozu a odjíždějí do Žamberka na náměstí, kde je čeká Markalous s Rudolfem Žabkou, rolníkem z osady Polsko u Žamberka, který se stane na další tři a půl měsíce hostitelem parašutistů. Rudolf Žabka si neprodleně odvádí Šanderu i s vysílačkou domů na statek do osady Polsko, necelé 2 km od žamberského náměstí. 

7.října se Dohnálek setkává náhodně s Žižkou v Rychnově a domlouvá schůzku na večer do strže pod Jedlinskou Lhotkou, poblíž Bratrské borovice. Na schůzce se sejde Žižka s por.Hýblem a domluví přesun Žižky do Žamberka. 8.října odjíždí Žižka s Dohnálkem na kolech do Žamberka. Na kopci mezi Helvíkovicemi a Rybnou se setkávají s netrpělivým, jim naproti jedoucím Šanderou. Dohnálek se vrací do Rychnova a oba parašutisté k Žabkům do Polska. 

Třetí člen BARIA, Tomáš Býček, se od skupiny natrvalo odděluje a skrývá se na Turnovsku, kde se později přidá k partyzánům sovětského výsadku a dočká se ve zdraví konce války. (V roce 1948 je vyslýchán komunistickou státní bezpečností. Brzy nato opouští republiku a vrací se do Anglie, kde pracuje jako číšník a kuchař jídelních vozů u britských železnic. Umírá v Londýně v roce 1988.)

Začíná poslední, tragické dějství BARIA: 

Zatýkání v říjnu zastihuje Šanderu v Hradci Králové, Žižku v Čánce u Opočna, odkud vysílá, a Býčka ve Smiřicích. Všichni okamžitě mění místo působení-Šandera se Žižkou se stahují do připraveného úkrytu v Žamberku a Býček, jak bylo řečeno, prchá na Turnovsko, kde si předem vytvořil kontakty a zázemí. I on však neujde dramatickým situacím-přesunuje se pěšky v polovině října po hlavní silnici u Turnova a potká se s autem gestapáků ,kteří brzdí a otáčejí vůz zpět. Býček neváhá a utíka směrem přes oraniště, mizí za keři a v úvozech a přestože gestapáci střílí ze všech zbraní co mají, včetně samopalu, nezraněn jim z bezpečné vzdálenosti zamává šálou a zmizí v lese. Pro Šanderu a Žižku nastávají relativně klidné časy k vysílání informací, které proudí od žamberských odbojářů. 

Zradou českého konfidenta Gustava Žida z Jaroměře a za pomoci zrádců – parašutistů Horáka a Lepaříka je úkryt u Žabků vypátrán a lokalizován.

16.ledna 1945 ráno za tmy je Žabkova usedlost obklíčena pražským i hradeckým gestapem a českým četnictvem. Parašutisté jsou vyzváni, aby se vzdali, jinak postihne obyvatele osady osud Ležáků. Npor. Šandera si prostřelí hlavu v předsíni Žabkovy usedlosti, Žižkovi v tom úpěnlivými prosbami zabrání paní Žabková. Žabkův syn Ladislav využije krátké nepozornosti gestapáků a uteče. Skrývá se až do konce války v Pěčíně u známých a přežije bez újmy do konce války. Šandera je odvezen na ošetření do Žamberka a následně do nemocnice v Hradci Králové, kde 9.března 1945 pod falešným jménem František Drbola, na následky zranění umírá. (I v nemocnici se gestapo pokouší s těžce zraněným Šanderou hrát falešnou hru. Existuje domněnka, že do té doby uzdravující se Šandera, aby zamezil svému případnému zneužití, si sám přivodí infekci rány a zemře.)

Na Žabkově usedlosti se po přepadení gestapem rabuje, krade a hoduje. Gestapáci si poručí vajíčka, slaninu a mezi jídlem vyslýchají Žižku a Žabkovy. 
Rudolf Žabka je surově tlučen, ale hlavu neskloní. Žižka je odvezen do vězení gestapa v Praze na Pankráci, kde po dvou dnech volí dobrovolnou smrt. Manželé Žabkovi, zmučeni a v poutech, jsou převezeni do Hradce Králové, kde na gestapu absolvují 30 výslechů a nezlomeni jsou 1.března 1945 transportováni do Terezína, kde se dožijí konce války. (Paradoxně je Rudolf Žabka po roce 1948 za svůj protikomunistický postoj spolčení s reakčními důstojníky znovu vězněn, tentokrát v komunistickém kriminále! Je odsouzen na 25 let a odpracuje si v nelidských podmínkách „na uranu“ 11 let!!) 

Činnost a výsledky skupiny BARIUM jsou vysoce hodnoceny. Skupina byla jednou z nejúspěšnějších paraskupin vyslaných do vlasti z Anglie. 

Ti, kteří jim obětavě a s nasazením vlastního života pomáhali a v nejtěžších chvílích projevili nebývalou odvahu, si navždy zasluhují úctu nás všech.
Ze stovek obětavých pomocníků-odbojářů paraskupiny BARIUM, čtyřicettři položilo život za svobodu své vlasti. 

Revidováno autorem 28.listopadu 2024  

Josef Šandera ,32 roků,velitel BARIA ,“Velký Josef“.Absolovent Vojenské akademie v Hranicích,voják z povolání.Po seskoku u Vysoké n.L., a odmítnutí  pomoci na stanovených adresách v Holicích a Rovni odešel s Býčkem na Nový Hradec,kde našli úkryt a spojení.

Četař asp.Josef Žižka ,31 roků, radiotelegrafista skupiny,“Malý Josef“.Absolovent gymnazia v Dijonu hovořící  plynně třemi jazyky.Věřící Český bratr. Po seskoku se rozhodl hledat pomoc  na Českobratrské faře v Potštejně,odkud byl převeden kazatelem Reichlem k Vilímkům do Častolovic a odtud k další českobratrské rodině-Rohlenovým do Slemena.

Josef Žižka v Anglii

Zatykač na Josefa Žižku vydaný gestapem

Četař pěch.Tomáš Býček ,34 roků ,pomocník velitele,vyučený mlynář.Uprchl z totálního nasazení do Švýcarska a odtud do Francie.Stejně jako  jeho druhové  ze skupiny prodělal bojové nasazení  po přepadení Francie,a byl stejně jako Šandera a Žižka vyznamenán za odvahu.

Rohlenova chalupa čp.19 Slemeno( zbourána)

Ferdinand Rohlena  starší,nar.1894, poskytoval úkryt Žižkovi,příležitostně i Šanderovi a Býčkovi.Organizoval síť pomocníků a informátorů na Rychnovsku. Zemřel  1975 .

Marie Rohlenová,roz.Rothanzlová nar.13.4.1889,  manželka Ferdinanda Rohleny .Starala se o parašutisty jako matka ( viz deník Josefa Žižky) .Odchází od manžela a ze Slemena  v roce 1954,umírá  v Borohrádku  11.12.1980.Žila v Potštejně čp.6a od 1954-1980,v Borohrádku umírá po 9 dnech pobytu v DD.

Pamětní deska , umístěná  původně na chalupě Rohlenových ve Slemeně.

Karel Rohlena,nar.1915,zemřel 26.10.1944,syn Ferdinanda R.,iniciativní pomocník Žižky ,sám voj.radiotelegrafista.Unikl zatýkání  10.10.1944 v Rychnově n.Kn. a ukrýval se u známých v Pekle a v Lokotě.  26.10.44 byl při návštěvě rodiny  zaskočen  gestapem v Rychnově  a při útěku postřelen .Aby zabránil svému zatčení, vrhl se pod náhodně projíždějící vlak  za přejezdem v Rychnově  směrem na Slemeno.

Karel Rohlena s manželkou Vlastou  roz.Černou,nar.21.2.1919-8.7.2000, a dcerou Vlastou  nar.1940-1952.Vlasta je od roku 1958 znovu  provdaná Netíková.

Spodní díl plechové přepravky radiostanice MARTA,kterou ukryli Žižka s K.Rohlenou v řece Kněžná  .Vodotěsnost přepravky byla  shozem na padáku poškozena a vniknutím vody došlo i k poškození vysílače.Rohlenovi  zorganizovali náhradní součástky i opravu přes své spolupracovníky z FABu RK.

Miroslava Rohlenová-Šabatová, podruhé  provdaná Škoudlilová, nar.1922, nevlastní sestra Karla a Ferdinanda ml.Totálně nasazena ve Dvoře Králové. Zatčena v listopadu 1944 při cestě do Dvora Králové, na nádraží v HK. Vyslýchána gestapem, týž den propuštěna.Žije v Liberci.

Manželé Frošovi .František ,obecní  hajný  , bývalý legionář a především velký vlastenec ,nar.1883 a Božena ,roz.Jeřábková ,nar.1884.Poskytovali úkryt Žižkovi a příležitostně i Šanderovi.Žižka odtud vysílal a pobýval u Frošů často,protože zde byla lepší možnost úniku .V noci ,po zatýkání v RK z 10. na 11.10.1944, rozhodli se Frošovi dobrovolně odejít ze života,aby tak unikli zatčení  a týrání gestapem.

Mrtví Frošovi byli nalezeni ráno ve 4,30 hod. 11.10.1944 , četnickou hlídkou z Kostelce n.O.,která byla pověřena gestapem je zatknout.

Pomník Frošových nedaleko jejich bývalé hájenky v Kostelecké Lhotce.

Dům čp.486 ve Štefanikově (dnes Strojnická) ulici v Rychnově n.Kn.,(naproti FAB),kde měli malý byt o dvou pokojích manželé Lokajíčkovi,František,nar.1904 a Marie,roz.Biedermanová nar.1903.Poskytli bez váhání svůj skrovný příbytek Žižkovi k vysílání,(v chalupě  Rohlenů  nebyl zaveden el.proud). Žižka odtud poprvé navázal spojení s Anglií  19.4.1944  a vysílal odtud  střídavě až do 12.června 1944.

František Lokajíček ,poprvé zatčen gestapem 11.10.44 a propuštěn 25.12.44. Podruhé zatčen 17.1.45 a vězněn do konce války v Terezíně. V roce 1948 se rozvádí a odchází nejprve do Broumova a pak  na Slovensko do Šaly, kde umírá v roce 1963.

Marie Lokajíčková roz.Bidrmanová ,nar. 18.11.1903, podruhé vdaná Plodková  v roce 1952.Umře v roce 1984 v Domově důchodců v Borohrádku.

Amálka Lokajíčková, nar.1929,provdaná Jakubcová,zemřela 1979.Pravidelně přebírala od Ferdinanda Rohleny st.zprávy pro Žižku,který je šifroval a odesílal.Zprávy byly psány na papírech,do kterých byla zabalena lahev mléka kterou Rohlena  vozil téměř každý den do RK při cestě do práce.

Žabkova usedlost v osadě Polsko-Žamberk,kam 6.10.44 po zatýkání v HK odešel Šandera i Žižka a pokračovali zde v činnosti a vysílání..

Zleva :Rudolf Žabka nar.1901,zemřel 1981.Božena Žabková roz. Kotyzová, nar. 1903, zem.1964. Syn, Ladislav Žabka, nar. 1925-podařilo se mu v den zátahu gestapa 16.1.45 odvážně uprchnout. Skrýval se v Orl. horách do konce války. Umírá 1999.

Předsíň Žabkova statku,kde se smrtelně postřelil Josef  Šandera(bílý křížek).

Příslušníci gestapa Hradec Králové,kteří  měli největší podíl na zničení BARIA a rozbití celé ilegální sítě.Celkem bylo ve východních Čechách zatčeno  během dvou dnů 171 pomocníků BARIA na základě zrady konfidenta  gestapa Gustava Žida z Jaroměře.

Slavnostní odhalení pamětní desky na Žabkově statku  8.5.1949(v říjnu je Rudolf Žabka opět zatčen,tentokrát StB).Hovoří škpt.Markalous,jeden z odbojových předáků na žamberecku.

Pamětní desky na Žabkově statku.

Dne 17.11.2008 byl v obci Synkov-Slemeno slavnostně odhalen pomník paradesantu BARIUM. Pomník je umístěn v prostoru, kde stávala chalupa rodiny Rohlenových, tj. na místě, kde členové skupiny BARIUM nacházeli v každé situaci útočiště a pomoc. Autorem památníku je Pavel Matuška, text na informační panel, který stojí opodál památníku, napsal Libor Pařízek. Finanční náklady byly zcela hrazeny z rozpočtu obce Synkov-Slemeno.